Viníci

Proč máme pořád potřebu hledat viníky? Kdo za to může? Kdo mě poškodil? Kvůli komu to nemám? Kdo mi tak ubližuje? Co jsem komu udělal? Proč mi to nikdo nepřeje?

Takových vět slyšíte jistě denně dost. A co si budeme namlouvat, nám to taky občas ujede.

Jenže jak se to vlastně má? Jak je možné, že se každý cítí být oběť? Kde jsou potom ti zlí a nepřejícní kazisvěti? Ojojoj... jsou v nás! 

Nu, moc se nedurděte... ono, kdybychom byli všichni ti ublížení, tak nemáme žádného toho kazisvěta. Nebo myslíte, že je vše jen černé a bílé?

Kdy začneme být zodpovědní za své činy? A co víc, kdy si už uvědomíme, že kdo nedělá nic s tím, co je proti právu, tak bezpráví podporuje? Kdy se naučíme podívat se sami sobě do očí zpříma? Bez výmluv. Kdy si přiznáme, že máme svůj díl na tom, jak to všechno kolem nás je? A kdy s tím začneme něco dělat? To vše je jen a jen na nás, ale stěžovat si můžeme jen na svou lenost a výmluvy. 

Je třeba si uvědomit, že ve svém životě nepotkáte nikoho, koho jste si tam sami nepřitáhli. Ať už kvůli zkušenostem, které právě potřebujete, tak díky vibracím, které právě máte. Jde právě o vaše myšlenkové vzorce a ty jsou, jak už víte, nejčastěji založeny na rodinném modelu.

Takže se opět a znova a zase dostáváme k práci na sobě :-)